Polyestery(PES) jsou skupinou polymerů, které obsahují esterovou funkční skupinu. Přírodní polyester je znám asi od roku 1830[1], první syntetický polyester se používal v 1. světové válce jako impregnační materiál. Vlákno ze syntetického polyesteru bylo vynalezeno v Anglii v roce 1941. S vyrobenými cca. 25 miliony tun v roce 2005 je to v současné době ve světě (po bavlně) druhé nejpoužívanější textilní vlákno. Výroba polyesterových vláken v tzv. vyspělých zemích se však v posledních 30 letech postupně snižuje, k největším producentům dnes patří Čína a Indie. Západní Evropa dodávala v roce 2005 asi 1,3 miliony tun, v Plané nad Lužnicí vyrobili ještě v roce 1989 přes 500 tun, v posledních letech se Český statistický úřad o tomto druhu výroby vůbec nezmiňuje. Základni surovinou je ropa, ze které se získává dimethyltereftalát a glykol. Polykondenzací obou sloučenin pak vzniká polyethylentereftalát. Polyethylentereftalát se a) přímo zvlákňuje (kontinuálni postup) nebo b) zpracovává diskontinuálně: granulát – sušení – tavení – zvlákňování Konečný výrobek je znám ve 3 formách: filament, kabílek a stříž. Hedvábí (filament) se vyrábí v jednoduché, hladké podobě nebo modifikované. Polyesterové vlákno je svým chemickým složením velmi vhodné k modifikaci, tedy úpravám příměsí chemických sloučenin a k zušlechtěni mechanickým nebo pneumatickým tvarováním. Kabílek z polyesterových filamentů je surovina pro přádelny vlny, resp. přádelny dlouhých vláken. Zde se filament trhá nebo řeže na konvertoru[3] na stapl, který se délkou i tvarem může přízpůsobit staplu vlny. Stříže se dodávají v délce a ostatních vlastnostech přizpůsobených vláknům, se kterými se smíchávají při předení. Polyesterová vlákna mohou vyskytovat prakticky ve všech textilních výrobcích (s výjimkou punčoch a podšívkovin). K nejdůležitějším kladným vlastnostem patří: Vysoká odolnost na světle, vůči povětrnosti a mikroorganizmům (záclony) Malá navlhavost (rychlé sušení) Mnohé vlastnosti se dají snadno zlepšit chemickými nebo mechanickými procesy. Na příklad: Zvýšenou orientací molekul se dá zvýšit pevnost (pneumatikové kordy[4], dopravní pásy, šicí nitě) Přimícháním malého množství chemikálií se dá zlepšit žmolkovitost (na úkor pevnosti), afinita k barvivům (k barvení nemodifikovaných vláken: disperzní barviva) sráživost, obloučkovitost Omak a lesk velmi podobný přírodnímu hedvábí se dosahuje u vláken s neokroulým (např. trojúhelníkovým) průřezem. Dutá polyesterová vlákna: [5] se používají jako alternativa k peří s tou výhodou, že se výrobky plněné tímto materiálem nechají prát. Vzhled polyest. hedvábí podobný staplovým přízím se dosahuje mícháním vláken s rozdílým stupněm protažení a tvarování. Mísením přírodních vláken s polyesterem se dosáhne v mnohém směru zlepšení užitných vlastností příze. Nejjemnější polyest. vlákno (mikrovlákno) se vyrábí se čvtrtinou tlouštky průměrné bavlny, tkaniny ze směsí s polyesterem jsou lehčí a méně mačkavé, pevnější a trvanlivější. Podobně je tomu u směsí polyester/vlna. Štítky na výrobcích nesou často obchodní názvy, např.: Terylene,Tesil,Diolen,Dacron,Trevira, Slotera a podobně. Bílé nebo světlé pletené osobní prádlo se smí prát ve vařící vodě. Kravaty, šály, šátky a jiné hedvábné tkaniny však jen ve vlažné lázni. Mastné skvrny se smějí odstraňovat jen perchloretylenem nebo benzinem. Žehlit se mohou tyto výrobky jen přes mokrý hadr při teplotách do 160 °C. U směsových tkanin z polyester/vlna smí teplota prací lázně jít jen do 30 °C a u žehličky nesmí přesáhnout 150 °C.